Přítelkyně na chatě, víkend za dveřmi a nad Prahou se stahují temná mračna. Být zavřený doma, nebo se brodit někde v bahně, se příliš neblíží představě ideálního víkendu.
Proto jsme kolem 6té hodiny večer s Martinem rozhodli, že pojedeme autem do itálie.
V následující hodině proběhly přípravy. Vypálení CD, výměna euro, vyhledání cesty a hurá z Prahy.
Cesta – ať žije schengen
Kolem půl deváte jsme vyjeli a po cestě dokoupili potřebné věci jako například reflexní vestu, bez které vás v Rakousku zavřou do sklepa. Na benzínce kousek za Budějovicema nás čekalo první příjemné překvapení, zájezd studentek směřující do Itálie. A dokonce jsem si i myslel, že je tam pak bez problému najdeme.

Posilnění semtexem vyrážime dál. Přejezdem pomyslných hranic se dostanete jakoby do jiného světa. Na silnici už se nemusíte bát o život, odpadky podél cest zmizí, krajina je upravená, domky malebné a nikde nejsou divné stavby z umakartu. Jen cedule s nápisem „Temelín je neokologický“ mě opravdu pobavila.
Část cesty přes Rakousko byla nejdelší, ale prakticky jsme ani neodpočívali. Možná proto, že hudba v místním rozhlase, doplněná o chrochtání moderátora opravdu nedá usnout. Z svítání přijíždíme k alpám, naprosto nádherný pohled, z dobré nálady mě nevytrhne ani mýtné za tunel skrz kopec.

Celou cestu jsme v podstatě nebloudili, jen na posledním sjezdu v Itálii zapomínáme odbočit z autostrade. Což se nakonec ukázalo jako výhoda a prohlédli jsme si malebný italský venkov. Přátelští lidé a obecně veselá jižanská nálada, kterou nemůžete ani náhodou srovnat s bručivými a věčně nespokojenými čechy.
Při projíždění severu jsme se zamotali do vesničky Prosseco, což mě udělalo velkou radost protože na Proseku bydlím. V městečku Trieste jsem měl chuť požádat někam o práci a usadit se tam do smrti, ale má sociální zodpovědnost zafungovala a po chvilce jsme dál pokračovali v cestě.

Přes San Giorgio jsme pokračovali do Latisiny, kde už to zná určitě každý čech z dob, kdy se masově jezdilo do Bibione. V okolí se můžete kochat krasnými baráčky, které mají dokonce i nápada není to jedna krabice vedle druhé. Všude se táhnou vinice a na silnici nás míjí jedna motorka za druhou.

Příjezd do Bibione je trochu změna, z klidného venkova se ocitnete ve světe masové a laciné zábavy. Po plážích bloudí lidé, kteří zde asi zůstali od roku 89. Což ale nemění nic na tom, že se schladím v moři, projedu na kajaku a vyvalím na sluníčku. A i přes neustále ohrožení velkými a nebezpečnými kraby s klepety ostrými jako nože čekajícími na to aby vás zatáhli pod hladinu rozbouřeneho moře, se vydávám nasbírat nějaké mušle.
No dobře, krabi byli malí, voda po kotníky a mušle se válely na břehu, ale trocha dramatizace nikdy neuěkodí, ne?

Po spánku na slunci jsem si krásně opálil sluneční brýle a vydali sme se do města. Italky jsou družné a veselé, škoda, že čas nás tlačí a v pondělí musíme do práce. Na chvilku se usadit a oddávat se zábavě by bylo jistě fajn. Holt někdy až to nebude jen víkendová projížďka.
Cestu zpět popisovat nebudu, neudálo se nic zajímavého, jen návrat do Čech a pracovního procesu čloěka moc nenadchne.
Pokud se také chcete podívat autem do itálie, doporučuji rozhodně přečíst: autem-na-dovolenou-jak-se-jede-do-itali
a pár fotek z iálie je tady.
Posted on May 17th, 2008 by admin
Filed under: Cestování | No Comments »